Tak.. název napovídá, o čem asi příběh bude, přestože už začala zima (a nám už před kulturním domem dokonce svítí strom) jedná se o příběh podzimní, dobře prásknu na sebe že je to vlastně moje slohovka, ale celkem se mi líbila, tak mě napadlo ji sem napsat, tak snad se bude líbit :)
Je to možná jeden z posledních teplých podzimních dnů, tak by bylo škoda ho nevyužít. Nandavám obojek svému malému psovi, oblékám si vestu a jdu ven. Jakmile vyjdu z domu, sluníčko mi začne zářit do očí, ale už nehřeje tak jako dřív. Rozhodnu se na chvíli opustit tuhle betonovou džungli a vydávám se směrem k odlehlému parku. Po dobré půl hodině chůze jsme já a můj věrný společník v parku, rozhodnu se ho na chvíli pustit a hážu mu klacík. Rozběhne se směrem k němu, ale nezastavuje a utíká dál. Potvora jedna, řeknu si a rozběhnu se za ním. Stojí o kus dál a radostně vrtí ocasem nad svým novým úlovkem- lískovým oříškem. Rozhodnu se mu radši obojek nandat a všímám si krásné bílé lavičky, kterou vidím poprvé. Sednu si na ní a nechávám se ozařovat možná posledními slunečními paprsky tohoto roku. Sleduji tu krásnou hru přírody, jak se větve stromů kroutí v lehkém větru, jak všude poletují spousty barevných listů, které hrají různými barvami od žluté přes hnědou až po temně rudou. Je to jako baletní hra, v hlavní roli - tanečnice z listí. Je to krása a nelíbí se to jen mě, i mému psovi se to očividně zalíbilo, poskakuje a snaží se chytat barevné lístky do tlamy, radostně tancuje okolo. Po delší chvíli sledování této barevné hry a mimochodem tance mého psa, začíná zapadat slunce a já mu věnuji dlouhý pohled. Zvedám se z lavičky a chystám se vrátit domů s pocitem, že jsem viděla krásnou hru přírody.
Omlouvám se, že nejsou odstavce
Sawemi
Je to možná jeden z posledních teplých podzimních dnů, tak by bylo škoda ho nevyužít. Nandavám obojek svému malému psovi, oblékám si vestu a jdu ven. Jakmile vyjdu z domu, sluníčko mi začne zářit do očí, ale už nehřeje tak jako dřív. Rozhodnu se na chvíli opustit tuhle betonovou džungli a vydávám se směrem k odlehlému parku. Po dobré půl hodině chůze jsme já a můj věrný společník v parku, rozhodnu se ho na chvíli pustit a hážu mu klacík. Rozběhne se směrem k němu, ale nezastavuje a utíká dál. Potvora jedna, řeknu si a rozběhnu se za ním. Stojí o kus dál a radostně vrtí ocasem nad svým novým úlovkem- lískovým oříškem. Rozhodnu se mu radši obojek nandat a všímám si krásné bílé lavičky, kterou vidím poprvé. Sednu si na ní a nechávám se ozařovat možná posledními slunečními paprsky tohoto roku. Sleduji tu krásnou hru přírody, jak se větve stromů kroutí v lehkém větru, jak všude poletují spousty barevných listů, které hrají různými barvami od žluté přes hnědou až po temně rudou. Je to jako baletní hra, v hlavní roli - tanečnice z listí. Je to krása a nelíbí se to jen mě, i mému psovi se to očividně zalíbilo, poskakuje a snaží se chytat barevné lístky do tlamy, radostně tancuje okolo. Po delší chvíli sledování této barevné hry a mimochodem tance mého psa, začíná zapadat slunce a já mu věnuji dlouhý pohled. Zvedám se z lavičky a chystám se vrátit domů s pocitem, že jsem viděla krásnou hru přírody.
Omlouvám se, že nejsou odstavce
Sawemi

Promin ,že jsem to neokomentoval dřív...Je to opravdu nádherné♥
Nemám slov a nějaké odstavce nevadí , hlavně ,že se to krásně čte :-)