close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Moc ironická?

5. února 2012 v 18:57 | Sawemi |  Povídky
Chvilkový nápad.. Zase jen taková kratičká. Enjoy, a pusťte si k ní tuhle krásnou písničku.


Slyšíš něčí kroky, jdoucí po schodech. Tady opravdu nejde být neslyšný, ne, když každý krok je doprovázený vrznutím podlahy. Osoba dochází pár posledních schodů a na tobě spočinou její zelené oči.
"Co tu děláš?" donese se k tobě. "Sedím?" odpovíš drze na otázku otázkou. "Nepovídej" zostří tón jejího hlasu. "Moc dobře víš, že se ptám, co tu děláš, když byla domluva, že všichni budou dole." dokončí větu, překříží si ruce na prsou a dívá se na tebe, její častý postoj.
"Chmmmm..." protáhneš a uvelebíš se v fialovém roztrhaném křesle. Slyšíš pár dalších kroků a otevřeš oči.
Sedí v to samém křesle naproti tobě. Zkoumavě tě sleduje až máš strach, jestli ti třeba něco nepřistálo na hlavě?
"No a co vy tu? Máme být dole.." "když mi to nepovíš ty, proč já bych měla?" zeptá se tě s ironickým podtónem a lehce se usmívá. "Když řeknete vy, možná řeknu taky." oplácíš se stejným výrazem. "Možná?" podívá se na tebe s povytaženým obočím. Zasměješ se. "Fajn, šla jsem se na pokoj napít a vzít si mikinu. Teď ty." vítězně pronese. Teď zkoumavě sleduješ ty ji "Řekněme, že pro mě dole není žádná slečna, kvůli které tam být, a tancovat s klukama, to je jen blbý vtip." dořekneš, a jakoby nic na ni koukáš.
Taky tě sleduje, vypadá to, že ji tíží nějaká otázka. Bezeslovně ji vyzveš, ať se klidně zeptá. "Ty jsi..."
Roztomilý, dělá jí problém říct to slovo..
"Lesba?" dokončíš její otázku směřovanou na sebe samou. "Překvapená?" ptáš se. "Možná. Trochu." řekne a nespouští z tebe pohled. "Nojo, taky sem byla." zašklebíš se a podíváš se na svoje předloktí.
"Ty jsi tak strašně ironická.." zazní věta, o níž nevíš, co si přesně máš myslet. Zvedneš pohled zpět k ní, překvapila tě a je to na tobě vidět. "Víš, přijde mi, že jsi někdy až moc ironická.., na svůj věk." trochu posmutníš. "Já vím, že jo." řekneš hořce "Ale ne vždycky.." Nastává chvilka ticha, sledujete se.
"Tak, nejdeme dolů? Tancovat? Nebo v mojí verzi spíš šlapat zelí." řekneš vesele. Začne se smát. "Počkej, přinesu si tu mikinu."
Scházíte schody "Tady opravdu nejde být neslyšný." řekne s úšklebem. Musíš se zasmát. "Ne, to opravdu nejde..."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shinsuke Shinsuke | Web | 6. února 2012 v 19:07 | Reagovat

Nádherná povídka. Moc krásně jsi do toho zakomponovala ten děj o ,kterým jsi mi vyprávěla...jsem rád ,že do povídek dáváš i kousek sebe , moc se ti to povedlo :-)

2 Sloka Sloka | 22. března 2012 v 15:17 | Reagovat

Chci další povídku =P tahle byla moc krásná

3 Sawemi Sawemi | 24. března 2012 v 8:28 | Reagovat

Moc děkuji. Vážím si toho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama