Ahoj,
Tak přicházím s další povídkou.. Tentokrát se jedná o Fan Fiction z anime Bleach. Vím že děj nesedí k dějové lince v Bleach-i, ale tím že je to FF, myslím že to nevadí. :) Doufám že se bude líbit. Mimochodem, přeji pěkné Velikonoce, snad nebudete moc zmlácení pomlázkou. Zdravím, Sawemi.

Tak přicházím s další povídkou.. Tentokrát se jedná o Fan Fiction z anime Bleach. Vím že děj nesedí k dějové lince v Bleach-i, ale tím že je to FF, myslím že to nevadí. :) Doufám že se bude líbit. Mimochodem, přeji pěkné Velikonoce, snad nebudete moc zmlácení pomlázkou. Zdravím, Sawemi.

"Omaedo!" zavolala drobná kapitánka sedící za stolem zahalená v hromadě papírů. "Ano, taichou?" přikolébal se Omaeda s jídlem v ruce. Jak jinak. "Tuhle hromadu běž odnést do 6té jednotky. Kuchiki na to už čeká." "Ano, taichou." nemotorně popadl kopici papírů, zatímco si cpal zbylé kuře do pusy. "A Omaedo, pak..!" volala Soi Fong za svým podkapitánem, který byl ovšem už dávno pryč. Znaveně se opřela o stůl tak, že její černé mikádo spadalo na desku stolu. Vydechla. Kéž by tu tak byla s ní. Přísahala si, že na ni přestane myslet, po tom co jí provedla. Nešlo to. Vstala a chystala se jít trénovat se svou Suzumebachi, ale vyrušilo ji hlášení, které se začalo rozléhat celým Soul Society. "Všichni kapitáni se okamžitě dostaví do hlavní budovy první jednotky!" hřměl hlas hlavního kapitána Genryusaie Yamamota. Ihned se vydala směrem k hlavní budově.
* * * * *
"Zdá se, že v Soul Society mají nějáké problémy. Možná bychom se tam měli zajít podívat, co myslíš..." nadhodil jen tak blondýn směrem k snědé ženě sedící na střeše. Chvíli jen dál tiše rozmýšlela. Hbitě seskočila ze střechy. Se svým běžným úsměvem na tváři pronesla "Tak vyrazíme, ne, Kisuke?" blondýn se usmál a už otvíral průchod do Soul Society.
* * * * *
Mihnutím oka dorazila přímo do hlavní budovy. "Skvělé, tak už jen Kyoraku" řekl Kurotsuchi, zrovna ve chvíli, kdy dorazil. "Klid!" zahřměl Yamamoto. "Do Soul Society se dostala skupina ryoků, známých pod jménem Bountové. Cíl ryoků je neznámý. Všichni okamžitě vyrazíte tuto skupinu hledat. Cílem je nepřítele samozřejmě zneškodnit. A nyní rozchod!" dokončil vrchní kapitán.
Soi Fong zamířila zpět, ke své jednotce. Svolala všechny muže a dala jasný rozkaz o hledání a zajmutí ryoků. Rozhodla se jít sama a vydala se k vysoké věži na okraji Seireiteie. Najednou ucítila bodavou bolest v levém rameni. "Kdo je tam?!" vyštěkla. Z poza rohu vyšel zrzavý Bount a smál se. "Ale ale, kapitánka." smál se dál. Soi Fong vytrhla šipku která byla naplněna jedem. Teda do té doby, co se ten jed začal uvolňovat do jejího těla. Zakolísala. "Co to je?!" odhodila šipku na zem. "Jed. Za chvíli nebudeš schopna pohybu." dál se šíleně smál. "Ty hajzle!" zařvala kapitánka a rozběhla se směrem k Bountovi zasadila mu pár zásahů, ovšem co bylo těch pár kopanců v porovnání s jedem, který ji už téměř celou omámil. Padla na kolena. Začala se sípavě nadechovat. Před očima se jí začalo mlžit. Rozhodla se vsadit vše na poslední útok. Vstala a se svou Suzumebachi v shikai se znovu rozběhla směrem k Bountovi. Zasáhla ho do břicha, na kterém se následně objevil znak Homonka. "Ty mrcho!" zaúpěl Mabashi. Kopl do drobné kapitánky svíjející se v bolestech na zemi. "Druhý zásah už se ti nepovede!" šlápl Soi Fong na hrudník a pomalu začal přidávat více síly. Bolestný křik Soi Fong se rozléhal okolím. Před očima jí začaly probíhat vzpomínky na ni. Yoruichi. Tu, kterou obdivovala, ke které vzhlížela, pro kterou by nasadila svůj život, protože ji milovala. Usmála se. "Héé?! Něco k smíchu ty malá děvko?" zeptal se Bount a šlápl na Soi Fong znova. Z pusy jí vytékal pramínek krve, ale už se nezmohla na další bolestné zakřičení.
* * * * *
Utíkala zrovna směrem ke středu Seireitei když to uviděla. Nějaký zrzek šlapal po její dřívější žákyni. I přes černo, které se jí udělalo před očima se rozběhla tím směrem.
Srazila Bounta, který následně odletěl o několik metrů a sklonila se k dívce na zemi. "SOI FONG!!!" zařvala zoufale a vzala malou kapitánku do náruče. Bount se oklepal a znovu vstal "Ale ale.. Kamarádka přišla na pomoc? Myslím, že je už stejně pozdě." provokativně se zašklebil.
"Nenechám.." zašeptala Yoruichi. "Héé? Cos říkala?" naklonil Bount hlavu na stranu s rukama v bok. Yoruichi položila Soi Fong na zem. "Nenechám." zopakovala hlasitěji Yoruichi a vzhlédla k Bountovi s šíleným výrazem šelmy v jejích kočičích očích. "Nenechám tě jí kdy znovu ublížit, slyšíš?!!" naprosto nepříčetně se rozběhla jeho směrem. "Shunko!" zakřičela a kolem jejího těla se rozprostřela bílá záře. Plnou silou zasáhla Bounta, který se skácel k zemi.
Fialovovlasá žena vzala černovlásku do náruče a utíkala s ní pryč. Zastavila až u okraje lesa. Lepší by bylo zajít do kasáren čtvrté jednotky, ale před sto lety při jejím útěku ze Soul Society se s Unohanou nepohodla... Lépe řečeno zkončilo to bojem, a teď opravdu neměla myšlenky na to, lepit staré vztahy. Položila Soi Fong do trávy. "Kdybys věděla, jak moc mi bylo líto, když jsem odešla bez tebe. Nebyl den, kdy bych si to nevyčítala. Ale to se změní! Pokud mi teda odpustíš. Je to hrozné, ten pocit prázdna, nevědět, jestli pořád patřím do tvého života. Bolí to..." šeptala. Plakala vedle ní. "Y Yoru Yoruichi -sama." zašeptala Soi Fong. Taky se rozplakala. "Soi Fong! Nemluv, musíš odpočívat..!" řekla zodpovědně, zároveň šťastně. Položila se vedle ní do trávy. Chytla Soi Fong za ruku. "Nakonec, bude dost času, promluvit si."

Moc pěkná povídka, dlouho jsem nečetl nějaký příběh na určité téma... opravdu krása :-)
YoruSoi je prostě kouzelné ^^