close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vzpomínky

3. července 2012 v 11:05 | Sawemi |  Povídky
V noci jsem nemohla usnout, a tak jsem se zapřemýšlela, a vzešlo z toho tohle.
Povídka pod perexem.

Včera jsem nad tebou přemýšlela. Zjistila jsem, že nemám nic, než vzpomínky na tebe. Na tvou krásu, vtip, tvůj úsměv, na to, když se zlobíš, nebo se naopa něčeho bojíš. Jsme si v tolika věcech podobné. Jenže to ty nevíš, nestaráš se. Nedivím se ti. I přes to všechno, můžu alespoň vzpomínat.

Cesta je dlouhá, za okny je už dávno tma a silně prší. Sleduji tě, jak opřená o sedadlo spíš, jak zachumlaná do deky vklidu oddechuješ. Připadám si hrozně, dokonce i teď, když vzpomínám, a to kvůli tomu, že tě takhle pozoruji a jevím zájem, ikdyž bych neměla...

Obraz se mění a najednou jdeme vedle sebe. Krásný den..vskutku, i přesto, že prší, jsem promoklá a je mi zima. Zahalená do modré bundy kráčím vedle tebe a tvého deštníku. Povídáme si a já cítím radost...

V tmavém stísněném prostoru se vážně necítím dobře, je to moje slabina. Nějak se mi nechce dál a ty sis mého zpomalení všimla. "Pojď, nic tam není." "Ne." "Už jsem ti někdy lhala?" a i přes tu tmu vidím, tvůj vážný výraz, doufám, že ty nevidíš mou nachovou barvu...

Tma, opět. Tentokrát tma večera. Bloudím ulicemi, plnými spousty lidmi. Nevidím nikoho povědomého. Panika už pomalu začíná pracovat, když si všimnu tvé bundy. Popoběhnu až k tobě. "Konečně, nemohla jsem nikoho najít." "Začínala ses bát, co?'' ''Mhm." usměješ se...

Sedíme u sebe.. Tedy, naschvál jsem nešla až k tobě.. Sledujeme velké blikající reklamy.. Povídáme si o tom filmu, na který obě chceme jít. "Je to úžasné." řekneš najednou. "Já vím, cítím se jak Alenka v Říši divů."...

Čekám před obchodem až vyjdeš, opřená o dveře. Vycházíš a usměješ se na mě. Jdeme dál...

Sněží. Sníh padá do tvých vlasů, a vypadáš tak moc roztomile. Vyndáš čepici a schováváš své vlasy pod ní. Trochu se za tebou loudám, jsem nervózní. Řekneš "Neboj."...

Žertuješ, jsi vysmátá. Děláš si ze mě legraci, jsem rudá jak rajče a směju se. "Ale ne, nemyslím to vážně." Úsměvně dodáváš...

Jsou to střípky mých vzpomínek. Těch radostných. Mučíš mě takhle už tři roky. Bolí mě to. I přes ty radostné vzpomínky, vždy najdu něco, proč mě rozesmutníš. Vidím tě všude, ať už ve slovech, kde jsou písmena ze tvého jména, či v lidech, kteří se ti byť jen v detailech podobají. V každé písni co slyším najdu část, kterou bych pro tebe mohla zazpívat, či svým významem podobá se tomu, co cítím. Každá smutná melodie mi tě připomene. Není dne, kdy bych si na tebe nevzpomněla. Není dne, kdy bych se nenenáviděla za to, jaký jsem šílenec.
Nejhorší je, že pro tebe nedokážu plakat. Slzy pomáhají, ale někdy prostě nejdou ven.
"Když nemohou slzy, bude moct krev." a tak jsem našla lepší způsob jak pro tebe plakat. Zakázala jsem si to.. Takhle se ničit. A tak se k ostrým střípkům vracím jen ve vzpomínkách...



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Momonika Momonika | Web | 6. července 2012 v 11:08 | Reagovat

Pekné :)
Aj ja spomínam. A toto ako o mne:
"Vidím tě všude, ať už ve slovech, kde jsou písmena ze tvého jména, či v lidech, kteří se ti byť jen v detailech podobají. V každé písni co slyším najdu část, kterou bych pro tebe mohla zazpívat, či svým významem podobá se tomu, co cítím. Každá smutná melodie mi tě připomene. Není dne, kdy bych si na tebe nevzpomněla."
:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama